Příběh první: Němčina

27.12.2016 | Rubrika: Magazín - VzděláníTisk

Můj strýc žije u hranic s Rakouskem. Když se napije, velmi rád se utápí v „co by kdyby”. Častokráte vzpomíná: „Když jsem vyšel střední školu, uměl jsem německy nejlépe ze třídy. Měl jsem tak dobrý přízvuk, že ani rodilý mluvčí nepoznal, že nejsem Němcem”.

 

Potom však častokrát s povzdechem dodává: „Teď už je to ale pryč, všechno jsem to zapomněl”. Já však vím, že nezapomněl. Potřeboval by si jen jazyk zopakovat a brzy by se do toho zase dostal. Nesměl by si však pořídit kurz německého jazyka od žádné začínající jazykovky anebo si koupit nějaký ten podvodný on-line kurz, kterých je plný internet.

Nejlépe kdyby si pořídil kurz němčiny od Jazykové školy PELICAN. Ta nabízí kurz německého jazyka, který klade důraz na slovní zásobu a výrazy použitelné při práci v německy mluvících zemích. Do Brna to má navíc kousek. Mohl by za kurzy dojíždět.

Sám se však nikdy nedonutí. Vím, že by mu pomohl kurz němčiny, že by se potom donutil si jazyk zopakovat, ale on si sám kurz německého jazyka asi nikdy nepořídí. A tak stále chodí do práce, po práci pije, a dále vykonává práci, za kterou by jen pár kilometrů za hranicemi mohl pobírat pětkrát vyšší plat.

Příběh druhý: Francouzština

Moje kamarádka vždycky snila o životě v Paříži. Milovala tu módu, architekturu a atmosféru z francouzských filmů ze 70. let. Těšila se, jak se bude procházet podél řeky Seny a bude se přitom přehrabovat v malých pouličních antikvariátech, o kterých si četla. Navštívit Paříž bez znalosti francouzštiny je však jako navštívit Prahu bez češtiny.

Sice se sama vlastními silami učila francouzsky, sledovala francouzské filmy s titulky a snažila se louskat knihy ve francouzštině, scházela jí však znalost nejběžnějších frází a cvik v konverzaci. Hned po příletu se zapletla do davů anglicky mluvících turistů a nálepky „turistka” se až do konce svého pobytu nezbavila.

Při pohybu po turistických trasách narážela jen na davy lidí a předražené krámky s pseudofrancouzským zbožím. Když se chtěla najíst, v restauraci jí vrchní přinesl oschlý sendvič, který vůbec nepřipomínal francouzskou bagetu a zaúčtoval jí jej, jako kdyby to byli nejméně hlemýždi v luxusní restauraci.

Jakmile zaslechl jeden z kapsářů, že mluví cizím jazykem, hned se stala jeho dalším terčem. Bez francouzštiny to v Paříži prostě nejde.

Vrátila se z Paříže zklamaná, ale své iluze o „městu světel” si vzít nenechala. Hned jak se vrátila, rozhodla se přihlásit na kurz francouzštiny. Vybrala si přitom ten nejlepší, ten od Jazykové školy PELICAN. Ví, že dávají dostatečný důraz na francouzskou konverzaci, slovíčka a kulturní reálie, takže až se příště vypraví do Paříže, už se k ní nikdo jako k americké turistce chovat nebude.

Příběh třetí: angličtina

Moje máma se mě často ptá: „Co znamená tenhle ten anglický popisek na tomto výrobku. Jak ho mám podle návodu používat a z čeho je vlastně vyrobený”. Nic z toho si nedokáže přeložit, neboť jejich generace měla učit se anglicky zakázáno.

Nejvíce moji mámu vytáčí anglické reklamy na českých programech. Vzteká se, proč nemluví česky, když jsou na programech v českém jazyce. Moje máma má však obrovské štěstí. Angličtinu nikdy nepotřebovala k práci, neboť je 30 let pořád na tom stejném pracovním místě.

Denně však vídám lidi, kteří takové štěstí jako ona nemají. V supermarketech, na benzínových pumpách a ve veřejné dopravě na kyvadlových linkách jezdících z průmyslových zón. Tito lidé jsou často zkušení, manuálně zruční a celkem jim to i pálí.

K nízkopříjmové práci jsou však odkázání proto, že neumí anglicky. Tito lidé navíc často žijí od výplaty k výplatě, a proto jim nezbývá moc peněz na případný kurz angličtiny. Bez angličtiny však nemohou najít lepší práci, a proto dále žijí od výplaty k výplatě. Je to takový začarovaný kruh (jazykové) chudoby.

Všem lidem kolem nás bohužel pomoci nemůžeme, ale já už jsem se letos konečně rozhodl. Své mámě jsem už kurz anglického jazyka pořídil. A stejně jako já každý správný syn či dcera letos dá svým rodičům kvalitní kurz angličtiny v Brně k Vánocům.

Minimálně nějaký ten začátečnický od Jazykové školy PELICAN. Ta má s výukou jazyků mnohaleté zkušenosti a vzhledem k tomu, že realizuje i rekvalifikační kurzy, tak umí kurzy angličtinypřizpůsobit na míru i lidem ve středním a starším středním věku.

Alespoň potom budou vědět, co jim v těch televizních reklamách vlastně chtějí sdělit.


( 3 Hodnocení )

Článek Příběh první: Němčina byl publikován 27.12.2016 autorem Michal Palán

Mohlo by Vás zajímat